Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie obce

Historie obce

Z vůle panovníkovy nastalo ve středověku záměrné osidlování pohraničních končin, tak vznikla i osada Horní Police.Tyto osady byly dle feudálního řádu poddány světským nebo duchovním vrchnostem. Zjišťujeme, že Horní Police náležela premonstrátskému klášteru doksanskému. Je také možné, že to bylo již od jeho založení roku 1144 královnou Gertrudou, manželkou českého krále Vladislava II. I když se později Horní Police dostala do světského držení, musela být odevzdávána až do roku 1849 část majetkové renty Doksanům. První zmínka o Horní Polici pochází z roku 1273 nalézající se v listině papeže Řehoře X. z 15.května 1273, potvrzující se majetková práva doksanského kláštera. Název obce je zde uveden jako „ Palicz “.První zmínka o hornopolickém kostele je v listině z 23.června 1291. Patronátní právo včetně Stoupna , Bělé a Novosedla patřilo premonstrátskému klášteru. V roce 1384 činil polický desátek Doksanům 6 grošů.

Ve 20-tých letech 15.století převzal patronát našeho kostela Zikmund z Vartemberka. Po velikém tažení Sirotků na sever a po pádu Mimoně a České Lípy přistoupil k husitům z berkovského rodu Hynek Berka z Jestřebí, který se stal hejtmanem a vyzískal i državy duchovní. Tak získali Berkové i Horní Polici. Ta sama byla husity dobyta v roce 1426.

V roce 1560 byla Horní Police definitivně spojena se zákupským panstvím. Nastalo velké střídání majitelů. Zbyněk a Zdislav Berka z Dubé hospodařili pospolu. Roku 1565 si rozdělili majetek a zákupské i hornopolické panství připadlo Zbyňkovi. Po jeho smrti 6.března 1578 následoval jeden ze Zbyňkových synů Jan Berka z Dubé, který nespravoval panství ani rok a 11.listopadu 1578 byl na českolipském náměstí zavražděn svým sluhou. Jeho bratr Václav byl ještě nezletilý a tak do roku 1597 spravoval panství jeho poručník Jindřich Berka z Dubé. Po dosažení plnoletosti nastoupil Václav, zemřel roku 1608. Zanechal po sobě pět synů a několik dcer, všechny nezletilé. Jako poručnice se ujala panství Eliška Kolovratová z Dubé, sestra Václava. Brzy se však ukázalo, že je panství zadlužené a tak bylo 27.července 1612 prodáno zemským soudem.

Panství koupil Jan Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Košátkách za 131.000 kop míšenských. Majetku si však příliš neužil, neboť zemřel již následujícího roku. Zanechal po sobě dva syny Alberta a Zbyňka Leopolda. Starší syn Zbyněk se připojil ve velikém zápase českých stavů s Habsburky k císaři Ferdinandovi. V té době, kdy třicetiletá válka pustošila nesčíslnými útrapami českou zemi, přivodilo Zbyňkovo stanovisko útrapy jeho panství. Zákupy stály v cestě poraženým stavovským vojskům ustupujícím do Lužice. Jeden z oddílů krnovského knížete Jana Jiřího Braniborského vedený hrabětem ze Solmsu přitáhl 25.ledna 1621 k zámku v Zákupech a poté co jej obsadil a důkladně vyplenil, hned následujícího dne opustil a pokračoval v ústupu severním směrem. Roku 1628 se Zbyněk Leopold oženil s Annou Magdalenou, dcerou dvorského sudí Viléma ml. z Lobkovic. Manželství však bylo bezdětné a po jeho smrti zdědila panství přes protest sestry Zbyňka Anna Magdalena.

Sousední panství žandovské prodal roku 1688 rytíř Kašpar Pray z Geisselberku a Findelsteinu na Velké Bukovině Benediktu Praschlovi z Praschenfeldu – hroznému lakomci, od kterého ho v roce 1692 odkoupil zpět. Mezi těmito dvěma rodinami byly asi v roce 1682 krvavé boje v žandovském kostele o panské stolice, takže i farář musel se svátostmi prchnout do Horní Police.Manžel rytířovy dcery prodal Žandov polickému panství a toto spojení už zůstalo.

Anna Magdalena se podruhé provdala za Jindřicha Julia knížete sasko – lauenburského. Kníže náležel k předním vojevůdcům habsburského císařského dvora od počátku třicetileté války, narozený roku 1586 jako jeden z deseti bratří. Odměnou za služby v poli mu bylo umožněno roku 1623, aby výhodně získal královské město Ostrov nad Ohří, které se stalo základem jeho majetku v Čechách. S Annou Magdalenou, která byla jeho třetí manželkou se oženil roku 1632. Vdova po Zbyňkovi byla dědičkou panství Buštěhrad, Zákup a Horní Police s Cvikovem. Tyto majetky utrpěly událostmi třicetileté války, zejména švédským vpádem z roku 1639. Proto od počátku druhé poloviny 17.století bylo započato s jejich obnovou, což vyvolalo roku 1658 povstání poddaných na Cvikovsku i v Zákupech, záhy ovšem energicky potlačené. To neodstrašilo hornopolické, kde vypukl odpor proti robotě v srpnu 1664 v době nejpilnějších žní. Ten, ale nebyl všeobecný, takže se přece podařilo s obtížemi panské práce dodělat. Ploskovický hejtman Rosslaw sem zajel na několik dní v druhém týdnu srpna a sehnal sedláky dohromady, takže mohli pšenici posekat, svázat a odvozit. Ovšem buřiči na práci nepřišli, byli to heřmaničtí. Tresty a hrozbami se Rosslawovi podařilo vzpouru zažehnat.

Mezitím zdědil roku 1656 Julius Jindřich stolec panujícího vévody Sasko – Lauenburského, do své země se však nevrátil. Zemřel jako devětasedmdesátiletý v roce 1665, manželka ho následovala o tři roky později. Nástupcem se stal syn Julius František, narozený roku 1641. Ten ponechával úředníkům příliš mnoho zvůle a tak poddaní zkusili, že může být ještě hůře. Na Hornopolicku se stal záhy zlým duchem inspektor panství Rosslaw sídlící v Ploskovicích. Zaváděl rozličné novoty, zvyšoval roboty.

Roku 1668 se Julius František Sasko – Lauenburský oženil s Marií Hedvikou Augustou, nejstarší dcerou falckraběte Kristiána Augusta ze Salzbachu. Z manželství vzešlo pět dětí, tři však předčasně zemřely.

V roce 1680 se vzbouřili poddaní proti krutému jednání inspektora a odmítli robotovat. Všichni zástupci obcí hornopolického panství se sešli na vrchní rychtě v Horní Polici a rozhodli se sepsat stížnost, která obsahovala 26 bodů a vyslali delegaci k císaři. Spolu s ploskovickými a svádovskými zamířili rovnou do Prahy. A tak se 13.dubna projednávala polická záležitost v české kanceláři pražské. Ta rozhodla, aby vévoda sasko – lauenburského panství stížnosti vyšetřil, podle slušnosti jim pomohl a podal o tom zprávu. Zatím došly zvěsti o vojenských zákrocích proti sedlákům. Vojsko přitáhlo do Kamenice a Horní Libchavy, kde krveprolitím zastrašilo sedláky tak, že se podrobili. V závěru tažení proti vzbouřencům byli všichni sezváni pod trestem ztráty všeho majetku do sloupského zámečku k soudní komisi, ve které byl i generál Harant z Polžic, baron Hieserle a hrabě Kuffstein, aby vynesli rozsudek nad rebely z panství Horní Police.

Po úmrtí Juliuse Františka roku 1689 zdědily rozsáhlý majetek dvě dcery Anna Marie Františka a Františka Sybila Augusta, které si jej o tři roky později rozdělily. Zákupy spolu s Ploskovicemi, Cvikovem a Horní Polici zdědila starší Anna Marie Františka, provdaná za rýnského falckraběte Filipa Viléma Augusta z Neuburgu. Po časné smrti svého manžela roku 1693 na radu císaře se o tři roky později provdala za posledního příslušníka medicejského rodu Jana Gastona velkovévodu Toskánského. Jejich manželství však nebylo šťastné, Gaston nebyl spokojen s životem na venkovském sídle s podnebím o mnoho drsnějším než na jaké byl zvyklý ze slunné Itálie, tak se vrátil zpět do Toskánska a žili do konce svých dnů rozloučeni od sebe.Anna Marie Františka zemřela na zámku v Zákupech ve věku necelých sedmdesáti let dne 15.října 1741.

Jejím jediným potomkem byla dcera z prvního manželství Marie Anna Karolina, vdova po bavorském vévodovi Ferdinandu Maria Inocenci, bratru bavorského kurfiřta Karla Albrechta. 27.ledna 1743 dostala Marie Anna Karolina jako blízká příbuzná vzdorokrále příkaz od císařovny Marie Terezie opustit habsburské země. Do čela zákupského a hornopolického panství byla dosazena správní komise v čele s hrabětem Karlem Chotkem. O tři roky později se kněžna Marie Anna Karolina mohla vrátit do Čech a roku 1753 v Zákupech zemřela.

Dědicem byl její jediný syn vévoda Klement de Paula, který zemřel roku 1770 bez potomků. Dědictví přešlo na jeho bratrance, syna Karla Albrechta bavorského kurfiřta Maxmiliána Josefa Karla, který roku 1771 získal český inkolát. Zemřel roku 1777 též bez potomků a jeho veškeré dědictví přešlo na vzdáleného příbuzného bavorského kurfiřta Karla IV. Theodora ze Salzbachu. Ani on nezanechal potomka a dědictví i s kurfiřtskou hodností přešlo roku 1799 na vévodu z Pfalz – Zweibrückenu Maxmiliána I. Josefa, pozdějšího prvního bavorského krále. Ten se smlouvou z roku 1802 vzdal svých českých statků ve prospěch bratra císaře Františka rakouského arcivévody a toskánského velkovévody Ferdinanda. Již roku 1815 se zákupského a hornopolického panství vzdal výměnou za znovuzačlenění italské Lukky k obnovenému toskánskému velkovévodství.

Ze Zákup mělo být vytvořeno vévodství pro tehdy čtyřletého Napoleonova syna Františka Josefa Karla řečeného Orlík. Ten však své panství nikdy nespatřil, zemřel ve věku pouhých 21 let roku 1832 a panství spadlo po připojení Lukky k Toskánsku roku 1847 přímo na císaře Ferdinanda jako jeho osobní majetek.

Hornopolické panství mělo rozsah následujících obcí : Horní Police – Ober Politz, Dolní Police – Nieder Politz, Podlesí – Waldeck, Heřmanice – Hermadorf, Rané – Morgendorf, Havraní – Rabstein, Valteřice – Waltersdorf, Bělá – Biele, Radeč – Schossendorf, Dvorsko – Hofberg, Stoupno – Staupen, Novosedlo – Neugrunt, Žandov – Sandau, Starý Šachov – Schockau, Volfartice – Wolfersdorf, Novina – Neudorf, dále zboží Bukovany, k němuž tehdy patřila Malá a Velká Bukovina – Gross und Klein Bocken, Karlovka – Karlsthal a Skřivánčí údolí – Lerchenthal.

Rozloha činila 7.408 jiter. V roce 1830 bylo na panství 7.597 lidí. Zemědělstvím se živilo nepatrné množství. Nepočítaje Žandov bylo v panství 58 mistrů řemesel pod policejním dozorem, 36 tovaryšů a 10 lidí s povolením k takovým řemeslům. Komerčních řemesel tu bylo 8 mistrů, 6 učňů a tovaryšů a 62 lidí s povoleními.

Obchodem se zabývalo 7 osob, 18 jich bylo vedeno jako kramáři a podomní obchodníci. V Polici a Žandově působilo 5 ranhojičů a 3 porodní báby.V tomto panství se ve velké míře podomácku zpracovával len, tkalo se, brousilo se sklo a vyráběla sítka. Nechyběly ani mlýny s pilami. Z rohoviny se zde zpracovávaly různé předměty např. hřebeny a knoflíky. Také drvoštěpů tu bylo více než jinde. V souvislosti s lnářstvím byly zde časté stoupy na lisování oleje. V Dolní Polici bývala papírna a uhelné doly.

Roku 1848 si císař Ferdinand zvolil za své sídlo Pražský hrad a za letní rezidence zámky Zákupy a Ploskovice. V roce 1851 se uskutečnila jeho první návštěva v Zákupech, které byly do jeho smrti oblíbeným sídlem. Po úmrtí roku 1875 přešel majetek hornopolický na císaře Františka Josefa I. Ten spravoval panství až do vzniku samostatného Československa roku 1918.

Symboly

Erb obce

Vlajka obce

Návrh praporu

Návrh praporu.jpg

Návrh znaku

Návrh znaku.jpg

Prapor

Prapor.jpg

Předávání symbolů

Předávání symbolů.jpg